Chystáte se autem na výlet do Paříže, Lyonu, Nice, Marseille, Berlína, Mnichova, Hamburku nebo třeba Bruselu? Pak byste si měli ověřit, zda tam se svým autem vůbec můžete, a pokud ano, objednat si ekologickou známku. Udělejte to raději s předstihem, protože vyřízení nějakou dobu trvá.
Doprava ve velkých městech je šílená. Nejde přitom jen o to, že jejich obyvatelé tráví desítky minut v kolonách, když se chtějí někam dostat, ale i o ekologické hledisko. Hustá doprava znečišťuje ovzduší, a právě proti tomu se mnohé evropské země rozhodly bojovat prostřednictvím několika opatření. Tím základním je prosté snížení rychlosti. Třeba v Paříži je na mnoha místech rychlost omezená na 30 km/h, jsou tam instalované radary a pokuty nebývají zrovna malé. Dalším nástrojem k regulaci jsou nízkoemisní zóny Evropa. Je to sice mechanismus používaný v různých státech Evropy, ale pravidla rozhodně nejsou jednotná.
Co jsou nízkoemisní zóny?
Nízkoemisní zóny se nachází na územích větších evropských měst. Obvykle nepokrývají celé město, nýbrž jen jeho části. Centrum, historické části apod. Pokud městem jen projíždíte, většinou se vás netýkají, jakmile ale zajíždíte dovnitř, je třeba se mít na pozoru. Za porušení pravidel takové zóny samozřejmě hrozí pokuty. A jak nejspíš víte, pokuta ze zahraničí vám může přijít i dlouho poté, co jste se již vrátili domů.
Jelikož se jedná o omezení s cílem snížit emise, vjezd do těchto zón je zpravidla omezen na základě toho, jaké emise váš vůz produkuje. Starší vozidla či vozidla s dieselovým pohonem tedy mohou mít vjezd zakázán. Ta, která ho mají povolený, navíc musí být správně registrovaná, v mnohých zemích potřebují také samolepku na předním skle vozidla. Různá LEZ města Evropa ovšem mají různá pravidla.
Německo a Francie jako státy s nejvíce nízkoemisními zónami
Ekologická známka auto by vás měla zajímat zejména v případě, že míříte do německých nebo francouzských velkých měst. Právě tyhle země totiž mají nízkoemisních zón opravdu hodně.
Německo začalo se systémem nízkoemisních zón už v roce 2008. Jako první byly na seznam LEZ měst Evropy zařazeny Berlín, Hannover a Kolín nad Rýnem. Dnes je měst daleko více a pro vjezd do jejich zón potřebujete zelenou plaketu Umweltplakette, na která je napsaná vaše SPZ. Pozor, pokud SPZ nesouhlasí, známka je neplatná. Pokud jste tedy například koupili auto z Německa a plaketu už má, stejně si musíte pořídit novou, protože jste vyměnili SPZ.
Francie má systém Crit’Air. Rozděluje auta do několika tříd, každá třída má svou barevnou kulatou samolepku s číslem. Jakmile vjíždíte do zóny, na značce se stačí podívat, jaké třídy mají vjezd povolen. Ve Francii vám pochopitelně nestačí německá plaketa a naopak. Pro každou zemi je třeba splnit její vlastní podmínky.
Co hrozí bez ekologické známky?
Kdo o nízkoemisních zónách nemá ani ponětí, může být nepříjemně překvapen. V dnešní době, kdy jsou všude možně nainstalované kamery, jsou systémy kontrol přísnější. Nelze tedy spoléhat na to, že když vás na místě nechytí policisté, vše je v pořádku. Za neoprávněný vjezd do nízkoemisní zóny se udělují pokuty, může vám být zakázán vjezd a celá dovolená bude rázem zkažená. Navíc se tím prodraží. V Německu pokuta za neoprávněný vjezd do zóny činí 100 euro, ve Francii 68 euro, ale může se vyšplhat až na 450 euro.
Zařídit si ekologickou známku je přitom jednoduché, stojí vás to jen chvilku času. Aspoň pokud využijete projekt Ekologická známka/EnvironmentalBadge, který vám umožní pohodlně si objednat známky do všech zemí na jednom místě.
Každá cesta autem po Evropě by měla začít pečlivým plánováním. Znáte to – kdo je připraven, není překvapen.